Nuda v Praze

Mohlo by se zdát, že celorodinný výlet k vodě skončil vyvrhnutím muže na břeh (ne na břehu,  neboť byl vyvrhnut, nevrhnul, ač k tomu měl blízko), ale to byl teprve začátek.
Když se doplazil k dece, zhroutil se na ni vyčerpán olympijským výkonem a během deseti vteřin usnul. Je možné, že upadl do bezvědomí, ale jazyk mu nezapadnul a on se po dvou hodinách probral. Toho, že procitnul a posadil se na dece, si všimla zhruba padesátiletá zrzka, která do té doby poklidně chytala bronz s asi šestiletým vnukem. Každou chvilku se otáčela, div si krčkem nezakroutila, nakonec nasadila sluneční brýle a sedla si zády k vodě, aby měla lepší výhled. Po chvilce zaváhání sňala horní díl plavek a vypustila jeho věku odpovídající obsah.
Stejně jako ona jsem čekala na Jamesovu reakci. Nedočkaly jsme se. Až později, když jsem se ho zeptala, jestli si vůbec všiml snahy, kterou paní vyvíjela, aby upoutala jeho pozornost, zaradoval se, že byl tak soustředěn na sledovaní svých životních funkcí, že si obstarožních ňader nevšiml. Že mu ale jednou Okenne vyprávěl, že jej manželka vzala na nudistickou pláž, a že tam prej byly tlusté, bílé bábičky porostlé šedivými chlupy, a že Okenne z toho má od té doby problémy s erekcí, protože si vždycky vzpomene na ty chlupaté staré bělošky, jak ležely s nohami od sebe, jak se po osuškách rozlévaly ty bílo-rudé masy...
Každopádně, když jsem přisvědčila, že taková místa, kde se lidé koupou a opalují nazí, vskutku existují, James neskrýval zájem, ptal se, jestli tam může každý, jestli tam může jít oblečený, že by se jen podíval. A jestli tam může jít s foťákem, že by si tam ty naháče vyfotil, protože až pojede do Nigérie, nikdo by mu nevěřil, že je to tady až tak špatné, že se tu i staříci a stařenky producírují tak, jak je pánbůh stvořil. Řekla jsem mu, že by to mohl zkusit, ale že existuje riziko, že by mu někdo rozbil foťák i ústa, a že se focení ani okukování cizích nahých lidí nehodí (vysvětlujte Afričanovi, že TOHLE je narozdíl ukazování ňader a genitálů na nuda pláži vskutku neslušné...)

Strávili jsme u vody odpoledne, děti snědly nasmažené řízky, banány, jablka, meloun, okurky, vypily banánové mléko, zašly na ledovou tříšť, na točenou zmrzlinu, na hranolky...Když žebraly o párek v rohlíku nebo aspoň o pizzu, že prej mají strašlivej hlad, naznal James, že je čas k odchodu domů, než sní i nás. V autě nikdo neblinkal, i když James k tomu měl blízko, protože mu ty dvě minuty sportu vyloženě neudělaly dobře, a  následky trvají dodnes- stěžuje si na bolesti v tříslech, na plicích, v pravé čelisti a když jí, tak mu prý něco stašně praská v levém uchu, prý je to následek vší té chemie ve vodě, protože on "má citlivou pleť", jak říká...
I tak slíbil, že hned jak se mu udělá líp, určitě zase k vodě zase vyrazíme.
Už se těšíme.